Jak zdomácnět v novém městě?

Přestěhovala jsem se do Prahy v roce 2009 a teprve nedávno jsem se tu začala cítit konečně víc doma. Dokud jsem chodila do práce a byt používala vesměs jen na přespání, tak jsem brala náš panelák jako nutné zlo. Když jsem v něm zůstala přes zimu 2013 uzavřená s malinkým miminkem, tak jsem si připadala občas jak v kleci. A přitom stačilo tak málo a můj pohled na stejné věci je najednou úplně jiný. Já si dlouhou dobu myslela, že je to Brno jako takové, po čem se mi tady tak stýská… Až teprve v roce 2014 jsem si uvědomila, že mi tu nejvíc chybí spřízněné duše, kamarádi a zázemí mých dlouholetých vztahů, které jsem tam nechala.

Ale s tím se dá přece něco dělat ne? Vždyť bydlím na jednom z nejlidnatějších sídlišť v Praze! Jenže jak potkat podobně naladěné lidičky? Vzala jsem to nejjednodušší cestou a zapojila se jako dobrovolník do chodu místního mateřského centra Domeček. Při pravidelné dopolední herně i při velkých akcí, které s tamními maminkami pořádáme pro veřejnost z okolí, jsem konečně začala poznávat spřízněné ženy. Najednou bylo s kým jít ven, sdílet společné zájmy a spřádat plány do budoucna. 

V zimě mě úplně nadchnul koncept Rozšířené rodiny. Není to sice nic nového, ale konečně mi to zapadlo do mojí skládačky, jak si uspořádat rodinný život tak, abychom měli všichni dost prostoru pro vlastní zájmy i na sebe navzájem. Díky tomuto podnětu jsem začala cíleně rozšiřovat naši malou rodinu o další spolehlivé lidi, kteří mají stejné hodnoty. Víme, že si můžeme navzájem vypomoct a být pro sebe oporou pro každodenní sdílení radostí i starostí. Zároveň si tak budujeme vzájemnou záchranou síť pro nás i naše děti v případě nenadálé životní události. 

Když byl synkovi 1,5 roku našla jsem si skvělého koníčka. Je jím smích. 😀 Začala jsem ho rozdávat lidem v pravidelných setkáních s jógou smíchu. Smích je krásně uvolňující a spojující prvek! Poznávala jsem nové lidi a dodávalo mi to potřebnou sebedůvěru, že i na rodičovské dovolené se můžu posouvat dál a navíc být lidem prospěšná. Není náhodou že jsem zvolila koncept hodin jako Dar za Dar s dobrovolným příspěvkem na závěr setkání. Kéž by mohlo podobným systémem fungovat víc věci!

Jak synek rostl, došlo mi, že herna Domečku mu bude brzy malá na pravidelné návštěvy. A tak vznikl nápad na další zajímavý projekt propojit moje aktivity v Domečku s Komunitní zahradou Vidimova a pomoci zde vybudovat dětský koutek tak, aby se scházení v zahradě stalo příjemným zážitkem pro celé rodiny. Díky pomoci dalších nadšených lidí vznikla blátivá kuchyňka s vybavením, stolky a lavice, tabule na kreslení a na dalších zlepšeních se už pracuje… Vznikl tu příjemný prostor pro setkávání celých rodin, pořádání venkovních workshopů a užívání si společných táboráků. Pěstování v pronajatém záhonku beru experimentálně, hlavně že bude zábava a můžeme se synem pozorovat, jak vše roste. Pokud se dočkáme i nějaké úrody, budu to brát jako příjemný bonus navíc! 🙂

Díky všem těmto aktivitám jsem našla svůj osobní dar. Dar dávat věci do pohybu a o to smělejší výzvy se mi teď rýsují před očima. Protože čím více se poznávám s lidmi z okolí, tím více nápadů na zlepšení a vzájemnou spolupráci mě napadají (lesní skupinka pro naše (před)školkáče, pravidelné dodávky zeleniny přímo od farmáře, pořádání zajímavých workshopů, vybudování společné klubovny,…). Je to jako přílivová vlna a já se cítím být surfařem, co na ní jede, a jízdu si neskonale užívá! 🙂 Když jsem plánovala mateřství, slíbila jsem si, že během prvních 3 let, co budu s dítětem doma, najdu svoje poslání. Říká se, že poslání je činnost, kterou byste dělali i zadarmo, prostě proto, že vás neskutečně baví. Jsem moc ráda, že jsem tento vlastní slib splnila a svoje poslání objevila. 

A proč tohle všechno píši? Protože chci podpořit všechny jednotlivce a především mladé rodiny v rozšiřování vazeb s lidmi z jejich nejbližšího okolí a vybídnout je k vzájemné spolupráci. Začněte hledat spřízněné duše a využijte k seznámení nejjednodušší možnost a tou je DOBROVOLNICTVÍ. Ano právě díky dobrovolné pomoci v zájmovém spolku, centru či komunitě se můžete nejjednodušeji seznámit s lidmi z nejbližššího okolí se společným zájmem, navazovat přátelství, rozvíjet vlastní dovednosti a získávat nové zkušenosti. Dobrovolnictví je navíc dle mého úžasný urychlovač na cestě za sebepoznáním a při osobním růstu. 🙂

Jaké máte zkušenosti se zabydlováním se v novém městě?  Zapojujete se taky dobrovolně do projektů ve vašem okolí?

S láskou k dobrovolnictví

Anička