Od mandal k meditaci

Miluji mandaly. Kdekoliv je objevím, přitahují můj pohled. Jsem jimi v určitém slova smyslu očarovaná… Přemýšlím týdny, měsíce ba možná už i roky o tom, že je budu sama kreslit. Ale ještě jsem k tomu nenašla odvahu. Ty co vidím od pravých umělců jsou totiž tak nádherné, že mě částečně ochromují v tom, abych si jejich kreslení sama zkusila…

Nedávno se ale ve mně touha kreslit ozvala znovu a já při nákupu v papírnictví neodolala a koupila si sadu Progressek s pestrou škálou barviček, které k malování doslova vybízejí. Blížila se moje kreativní fáze cyklu a já čekala na správný impulz, kdy si vezmu pastelky sama od sebe, bez většího plánování… Doma jsem měla předtištěno několik mandal z internetu a ty už měsíce čekaly na vybarvení…

Touha po kreslení se znovu ozvala včera večer. Po usnutí synka i muže jsem si sedla ke stolu. Pustila jsem si oblíbenou hudbu a dovolila jsem si být zase dítětem. Dítětem které sedá k omalovánkám a ponoří se celou svojí duší do vybarvování jednotlivých ploch různorodými odstíny… Beru pastelky a bez většího rozmýšlení nad barvami prostě vybarvuji jednotlivá políčka. Pomalu přestávám vnímat čas. Za chvíli je dílko hotové. Beru další předlohu a vybarvuji dál. Konečně mám dojem, že jsem tu jen já, mandala a barvičky. Nekonečný tok myšlenek v hlavě mi kamsi odplynul. Konečně.

Druhá mandala je hotová. Najednou mě popadne chuť malovat sama. Beru čtvrtku papíru a začínám po něm čárat barevné proužky. Z proužků vznikají svazky. Ze svazků celé snopy a najednou se přede mnou vynořuje strom. Doplňuji další větve a přidávám další barvičky… Něco mi tam ale pořád chybí. Něco podstatného. Co to je? Přemýšlím… Chybí mi tam základ jeho existence. To, co mu dává sílu růst, rozvíjet se, ustát všechny změny počasí a bouře, chuť žít a být užitečný celému světu… Najednou kreslím srdíčko, potom druhé, třetí… Ano, už znám odpověď. Je to láska. Láska k životu. Po chvíli mám dojem, že je dílko hotovo… Prohlížím si detailněji můj strom života. Má barevnou korunu plnou mých snů a plánů. Vyživují jej moje záliby, koníčky a vše co dělám s radostí a nadšením. A přitom všem je pevně ukotven v lásce. V lásce k sobě samé stejně jako k druhým…

Vlastní mandalu jsem opět nenamalovala, ale poselství mého stromu života je pro mě daleko cennější. Po dlouhé době jsem pustila naplno uzdu vlastní fantazii, zapomněla na všechny pochybnosti, strachy, předsudky a zákonitosti a prostě jen kreslila co moje ruce chtěly… Byl to osvěžující zážitek a já už vím, že můžu kreslit kdykoliv budu chtít, protože fantazie nemá žádné hranice. 🙂

Sama cítím, jak je často těžké ponořit se naplno do činností, která nemají zdánlivě význam, přitom nám dodávají toliko potřebný oddech, prostor pro meditaci a pocit zklidnění… Proto jsem měla potřebu podělit se s vámi o můj včerejší zážitek.

S láskou k mandalám

Anna