Těším se na …

Je noc. Konečně jsem uspala synka a sama jsem nejspíš chvíli sklimbla. Budím se ale s pocitem, že mám nedodělanou práci a musím chystat věci na zítřejší odjezd. Prvotní nechuť vstát, se během chvilky rozplývá. Čekají mě 3 týdny na naší chatě. Vstávám a usedám k Pc nad nedopsané maily. Od zítřka jsem si naordinovala 3 týdny internetového “detoxu“. Hodiny v obýváku ukazují hodinu do půlnoci. Ideální čas pro moje psaní. Mám chuť jen tak sedět a chvilku nechat běžet vlastní myšlenky. Těším se na nadcházející dny a na tváři se mi usazuje postupně úsměv.

Usmívám se taky trochu jedné vzpomínce. Loni jsem před prázdninami sháněla mobilní připojení na můj notebook. Chtěla jsem „dohnat“ všechny resty a bez internetu jsem si to neuměla už moc představit… Letos jsem s sebou sice nabalila notebook, ale mám v něm převážně jen filmy pro synka a pár stažených eBooků. Těším se, jak si budu se synem užívat ty nekonečné chvíle plné radosti z objevování světa. Těším se, až si vyzkouším chodit opět venku naboso, co nejvíc to půjde. Vychutnám si brouzdání v trávě s raní rosou, tak jak to miluje moje máma … Mojí letošní prioritou je učit se nespěchat v myšlenkách a vychutnávat si každý přítomný okamžik. 🙂

Čas jako by se zastavil. Pracuji na svých „restech“ a doplňuji seznam věcí ke sbalení o další položky. Najednou je vlastně ráno. Necítím únavu ani ospalost. Z pootevřeného okna slyším už zpěv ptáků. Plynule přecházím k balení věcí a čekám až se s projasňujícím se ránem vzbudí i zbylí členové naší rodinky. Těším se, jak společně opustíme panelákový byt na velkém sídlišti a vyměníme jej za krátký život blíž přírodě. Alespoň na ty tři týdny nechci sledovat hodiny a chci se zaposlouchat do tempa vlastního těla a srdce…

Myšlenky se toulají dál. Zaplavuje mě pocit vděčnosti a také odevzdanosti „vesmíru“. Uvědomuji si, že letos nechávám víc věci plynout. Už nemám potřebu mít vše naplánované do puntíku před samotným odjezdem jako dřív. Cítím, že se z pobytu na chatě nestane jen další pokračování každodenního maratonu v odškrtávání splněných položek na mém nikdy nekončícím seznamu věcí k vyřízení… Letní pobyt na chatě je pro mě určitým časem k „nadechnutí se“ a vrácení se k sobě samé. Každé léto zde trávím několik týdnů. Vždycky se těším, až uvidím stejná zákoutí u řeky, vylezu na Kozí horku a nadechnu se omamné vůně mateřídoušky, osmělím se a zaplavu si ve studené vodě Svratky, uděláme si s mámou výlet na kole a spoustu dalších „maličkostí“… Jsou to vlastně moje drobné rituály. Pomáhají mi načerpat sílu na nové výzvy, které pro mě symbolicky přináší vždy podzim.

Dlouhé roky mi letní pobyt na chatě odděloval starý a nový školní rok. Tak jsem si zvykla, že jen co skončí jedna povinnost, už na člověka čeká další… Tahle myšlenka mi většinou kalila radost z nevšedních zážitků a volného času. Později mi podobně vtíravá myšlenka „kazila“ užívání si krátkých dovolených v práci … Letos to bude ale už jiné. Cítím to a vlastně i proto se usmívám. Já si to konečně dovolím. Ptáte se co? Dovolím si aktivně odpočívat a nezahlcovat svoji mysl všemi obavami o budoucnost a útrapami z minulosti. Dovolím si být co nejvíc tady a teď. A to stejné přeji i vám!

S láskou k letnímu „nadechnutí se“

Anna